Je to úlevné a osvobozující. Věřit, že nad námi, přesněji, současně s námi existuje ve stejném prostoru někdo, kdo je mnohem moudřejší, schopnější, láskyplnější a že naše fyzická cesta začíná a končí právě u něj. Že díky tomu začínáme lépe chápat smysl naší existence a jinak vnímat systém hodnot. Jsme vyrovnanější a dokážeme život prožívat bez zbytečného strachu z fyzického konce a s nadhledem.
Jenže na nás číhá opačné riziko.Z nesvobody materiální a připoutanosti jen a jen ke hmotným statkům se můžeme odrazit rovnou do nesvobody ducha a zabřednout do sítí všelijakých náboženských dogmat, utopit se v moři falešných ezoterických srdíček nebo podlehnout lákadlu moci manipulovat s jinými a tím vším nadobro sebe samé opustit.
Moje osobní zkušenost hovoří ve prospěch naprosté svobody , jako projevu základního universálního zákona, kterým je pravidlo svobodné vůle, doplněné zákonem přitažlivosti.
Svoji osobní cestu bych charakterizoval asi tak, že jsem , jako lehce oduševnělý materialista a bezvěrec, přeskočil fázi víry a hupsnul rovnou do vědomí současně existujícího a všepřítomného Universa, Univerzálního Vědomí, Nejvyššího vědomí, jinak také Boha, přesněji Bohyně. Poznal jsem na vlastní kůži, že to celé kolem nás funguje jako dokonale navržený stroj, který nám zcadlí naše volby. Jako systém Vědomí, jehož potenciál je skrze naše volby a následné prožitky současně tvorbou každého jednotlivce, současně tvorbou Bohyně/Boha samého. Těžko pochopit rozumem, lépe vnímat duší, která je tvořena ze stejných zářivých energií jako Bůh/Bohyně sama a v kvantovém světě pak projevy duše znamenají totéž, co projevy Boha, neboť jsou jedním.
Těžko se dá vše vysvětlit v jednom odstavci, na straně druhé není třeba trávit své dny po kostelích, po seminářích, studovat teologické systémy a číst tuny knih, které vám zamotejí hlavu, či dodržovat stovky vymyšlených pravidel.
Stačí si uvědomit, že vše podstatné nosíme sami v sobě. Že naše paměť duše obsahuje veškeré vědomí Vesmíru a že jediné, co potřebujeme, je se tomu otevřít. A s postupným otevírním té hluboké paměti nám už do cesty budou přicházet potřebné nástroje. Také začneme poznávat, že dovoleno je vše. A hned vzápětí i to, že každá mince má dvě strany, takže budeme raději žít tak, abychom si sami neubližovali. A mohli si užívat vlastní svobodné tvorby.
Skončil Věk Ryb a začíná Věk Vodnáře. Ten sebou nese především svobodu. A už na to dost tlačí. To pro naše dobro. Neosvobodí nás sám, ale bude vytvářet podmínky, abychom se mohli sami rozhodnout pro tu správnou cestu. Abychom se konečně dokázali osvobodit. Osvobodit sami sebe, osvobodit se od škodlivých vztahů, od škodlivých vzorců chování, od škodlivých systémů, které nás ovládají, od závislostí na čemkoliv a komkoliv. A je to jen na nás, kdy se pro svobodu rozhodneme.
Radek
