Kdybychom dostali koučovací otázku: „Co je největším problémem lidstva?“ Co bychom byli schopni odpovědět? Drtivá většina odpovědí by, podle mého odhadu, směřovala někam ven, mimo nás samé. To „voni“! Zněla by nejčastější odpověď. „Voni“ jsou největším nepřítelem lidstva již od nepaměti. Spatřujeme v nich největší překážku našeho štěstí, rozvoje, spokojenosti, zdraví, bohatství…Každý podle svého nastavení a přesvědčení, každý podle svých informačních zdrojů a předsudků. Někdo vidí spořádaně a korektně největší problém v oteplování planety, v konspiračních teoriích, v ruském vůdci, a už si ani nevzpomene na malý neposedný virus, který trápil jeho mysl a ničil jeho zdraví, štěstí a kariéru několik let předtím, jiný spatřuje brzdu všeho v tajemných zlovolných vládcích tohoto světa, kteří mají vlastní tajný a dlouholetý plán, jak planetu vylidnit a zotročit poslední zbytky lidské populace. „Kde jsme mohli dneska „bejt“, kdyby nebylo iluminátů, „osmačtyricátýho“, „osmašedesátýho“, „devětaosmdesátýho“, kdyby nebylo „pátek třináctýho“, toho „děsnýho sucha“, kdybych tenkrát neupad‘ na hlavu cestou z hospody atd, atd… „Coby, kdyby“ a „Voni“!
Dokážeme vůbec přijmout tezi, že klíč k našemu štěstí nosíme, přes všechny zloduchy, kterými se svět hemží, sami v kapse? Že největším nepřítelem nás samých a celého lidstva jsou naše iluze? Mylné představy o tom, co a jak funguje a jak si tvoříme své životy, které si za poťouchlého přispění těch, kteří vědí „kudy běží zajíc“ a naší nevědomosti s radostí využívají, sami hýčkáme?
Zkusme přijmout model, podle něhož, velmi zjednodušeně řečeno, to, co prožíváme v našem vnitřním Vesmíru každý z nás, tvoří vše okolo nás. Co uvnitř, to venku! Každá emoce, každá energie uvnitř nás vytváří okolní svět.
Pokud se tedy tisíce let udržujeme v iluzi, že jsme vkročili na tento svět, abychom trpěli a tuto tezi přijmeme, co si stvoříme? Budeme skutečně trpět a přitahovat si situace, které nám potvrdí, že jsme oběti! Pokud uvěříme tomu, že smyslem života je obětovat se pro druhé, co se stane? Budeme jednou velkou obětí, která se dobrovolně vzdává vlastního života pro druhé, pro stát, stranu, ideu, iluzi. A to dokonce s vyhlídkou na to, že naše ego bude oceněno. A jak to dopadá? K ocenění nikdy nedojde, rozhodně ne v míře, která by nás uspokojila a vnitřně nám naši oběť nahradila. A tak namísto pocitu uspokojení nastupují pocity frustrace, vzteku a bezmoci, které náš milovaný pocit oběti jen a jen prohloubí.
Dokážeme si, namísto věčného přenášení odpovědnosti na jiné, přiznat, že žijeme ve světě, který naprosto přesně odráží naše vnitřní nastavení? Že zcela dobrovolně odevzdáváme naše základní universální právo svobodné volby jiným, že zcela vědomě delegujeme svoji vlastní odpovědnost za své životy na druhé? Že jsme si deformovaným výkladem Ježíšova příběhu nechali planetu naprosto dobrovolně zaplevelit milióny a milióny křížů jako symbolů oběti, utrpení a nesvobody lidského života? Že si necháváme vnutit „zvenčí“ tisíce nepravd a lží, které jsou v naprostém rozporu s tím, co opravdu uvnitř cítíme? Sami jsme dobrovolně přistoupili na hru, že nejdůležitější hodnotou ve Vesmíru jsou peníze a že naše neomylná ega nám dovolují vylepšovat chod Vesmíru a přírodních procesů vůbec. Zcela svobodně jsme se vzdali pokory a důvěry ve vyšší procesy a zcela jsme ztratili schopnost „nechat věci dít se“, aniž bychom do toho neustále strkali svá zbytnělá ega.
Zkusme si povšimnout jednoho důležitého jevu. Zdroje, které nejsou originálem skutečného Universa, Čistého Vědomí, Boha, chcete-li, a posílají impulzy na bázi Umělé nebo jinak odvozené inteligence, nyní nastolují témata, která musí být v zájmu posunu (dokonce přežití) lidstva, neodkladně vyřešena. Tato témata však řeší špatným způsobem a odklánějí naši pozornost jiným směrem, než je potřebné. Nyní je jen na nás, abychom se nenechali zmást a tyto, pro přežití zásadní rovnice, zvládli vyřešit správně (tak např. přelidnění planety nelze řešit ani vytvářením smrtelných podmínek, ani válkami, ale pouze přirozeným vědomým přístupem k rodičovství, zelené mašinérie nebude pro záchranu planety třeba, pokud lidstvo vnitřně přijme potřebu brát na planetu a planetární procesy rozumné ohledy, atd.)
Prvním a základním předpokladem pro to je naučit se jednat zcela vědomě!!! Tedy nenechat mezi svůj vnitřní Vesmír a vnější svět postavit žádnou překážku, která by nás navzájem oddělovala, zkreslovala či filtrovala naše skutečné pocity. Je potřeba zcela „zarovnat“ svoje nitro. Být vždy sám sebou a nenechat se jakkoliv zmást masivními útoky na naše vědomí.
Pokud totiž dokážeme vnímat své skutečné potřeby a budeme je navenek bez deformací a filtrů naplno projevovat, už nikdy nemůže dojít k tak masivnímu zkreslení reality, jakého jsme v současné době svědky, a tím pádem ani ke zhroucení vnějšího světa, kterým by ve svém důsledku mohla být zkáza celé planety, anebo alespoň zánik lidského rodu.
Radek
