Dáte si doutník, veliteli? Ehm, ehm! Cože, doutník? Ano, doutník, jestli si dáte… Hmmm, ano. Jeden mi zapalte a druhý mi tady nechte na noc, beztak tady musím strávit celých dvanáct hodin služby. Zamumlal si pod vousy nakvašeně velitel vesmírného plavidla pro zvláštní účely, tajného vojenského programu, kapitán Corecorean. Byl naštvaný. Podepsal po své dlouhé misi na jedné z tajných základen na Marsu smlouvu se společností „Matrix plus“, která sloužila jako krycí název pro tajný program „Deep war“ na dalších pět let, aby mohl splatit hypotéku na dům na Kalifornském pobřeží v domnění, že bude přidělen jako velitel základny v Mt. Shasta a aspoň jednou za dva týdny se dostane domů, a teď tady již osmý měsíc bez vystřídání trčí na „létajícím doutníku“, neboli „kosmické promítačce“, jak se objektu zvaném PLX-MLX 666 posměšně mezi příslušníky tajných programů přezdívalo. Novináři pak převzali název, který vymyslel šéf dezinformačního oddělení 5. sekce major Harry Potter „Oumuamua“. Věděl, že úkolem mise bylo promítat na předem určené místo ve Vesmíru speciální hologram, který vypadal jako původní Měsíc předtím, než byla působením změněných slunečních paprsků, jejichž vlastnosti se ze zatím neznámých důvodů během posledních let podstatně změnily, zmenšen o 72 procent. Současně byl odpovědný za chod systému, zajišťujícího synchronizaci promítaného hologramu s pohybem tohoto zmenšeného vesmírného tělesa obíhajícího Zemi a měl také na starosti speciální zařízení nazývané „Ďáblova ladička“, která měla vysílat přes zbytky původního satelitu speciální frekvence nahrazující původní vlastnosti ještě nepoškozeného Měsíce. Chápal, že práce PLX-MLX je velice důležitá. Věděl, že pokud by Měsíc začal mizet, na Zemi by vznikla mezi obyvatelstvem panika, která by mohla mít fatální následky. Dovedl si to představit. Spousta pomatenců by hned viděla ve zmenšování Měsíce konec světa! Byl docela pyšný na to, že se může podílet na takovém velkém projektu. Jen ho štvalo, že už je tady moc dlouho a místo střídání ve službě se dočkal prodloužení mise o další tři měsíce. Už se nemůže dočkat až…..Moment! Co to bylo? Jeho otrávené unavené přemítání náhle přerušil blesk. Tedy přesněji, ono to vypadalo jako blesk. Na monitoru palubního počítače, kde byly mimo jiné záběry čelních kamer se najednou objevilo něco, co ho doslova přikovalo do velitelského křesla. Před jeho lodí se náhle objevil obrovský světelný obraz nádherné ženy s dlouhými plavými vlasy, která se na něho mile usmívala. Neodkázal s v té rychlosti vůbec nic pomyslet, byl jenom a jenom užaslý tou krásou, která se postavila mezi jeho loď a hologram Měsíce. Co tady dělá ta ženská?! Jeho vojenské instinkty začaly pracovat na plné obrátky. Štíty! Křikl na operačního důstojníka. Ale ten jen užasle hleděl do svého monitoru a nebyl schopen vůbec ničeho. Pak už celá posádka dlouhého doutníku zvedla oči k nádhernému obrazu a beze slova a beze špetky strachu, s obrovskou úlevou na duších pozorovali, jak se celou lodí, skrz naskrz jejich fyzickými těly rozlilo nádherné duhové světlo……Pocítili nekonečnou úlevu a božský klid…Jejich služba skončila.
Anatol Moudrý pracoval na observatoři již desátým rokem. Před rokem povýšil. Kolega docent Hlíva odešel do důchodu a on se stal zástupcem ředitele. Byl pověřen sestavením týmu zaměřeného na pozorování Slunce a Měsíce a jejich vlivu na dojivost skotu na Českomoravské vrchovině. Díky tomu, že v této oblasti působila jedna veliká zemědělskoprůmyslová společnost, jejíž zakladatel se stal ministrem, dostala jeho skupina grant z vládních fondů. Jelikož bylo třeba shromažďovat data dlouhodobě, věděl, že mu tato práce vydrží až skoro do důchodového věku. Byl spokojený a pyšný na své výsledky. Nedávno mu vyšel článek v jednom renomovaném odborném časopise a pochvalnou recenzi mu napsal známý astronom z akademie věd, profesor Rýpal. I dnes se chystal zaznamenat data přicházející z Měsíce. Rutinně mrkl do hledí obrovského hvězdárenského dalekohledu. Kruci, kdo mi změnil nastavení! Zaklel! Vzápětí se snažil přesvědčit, kam že se to onou dlouhou rourou vlastně dívá a nevěří svým očím! Tam, kde se podle všech jeho dosavadních zkušeností, všech tabulek, map a atlasů měl nacházet Měsíc….zeje jen prázdná obloha!
Frantooo!!!!! Vykřikl zoufale a vystřelil po schodech dolů do ředitelské místnosti…..Franto, Franto!!! Tam, tam….. docent František Vočko, přezdívaný Dlouhé Bidlo, měl právě návštěvu…..“Sestřenice jeho bratra“, jak mu ji kdysi představil, seděla na ředitelské pohovce, upíjela kafíčko a hihňala se na celé kolo…Anatol se bez zaklepání vřítil do místnosti, kde právě František lezl po čtyřech pod nohama „sestřenice“ a dělal, že ze země sbírá upadlou kávovou lžičku. A hele, ona mrcha zůstala v hrnku a já myslel…..zakoktal omluvně. Co chceš, Toljo? Někdo nám Fando čórnul Měsíc…zachrčel Anatol a povolil si zaškrcenou kravatu…..
K…va to se musí stát zrovna mě! Dva roky před penzí a týden před Vánoci! Co budeme dělat? Volej profesora….
Profesor Rýpal dělal, že špatně rozumí. Cože? Není? Pene kolego, to přece ví každý žáček v obecné škole, že …….vlastně…profesora napadlo kouknout se z okna. Byl prosinec a věděl, že právě v tuto dobu, i když bylo krátce po novu, měl být před okny jeho pracovny Akademie věd srpek měsíce krásně vidět. Ale kolem byly jen zářící hvězdy…..vlastně…já nevím, vy jste se asi zbláznili, chlapi! Jenže Měsíc opravdu nikde……no, takž , tedy…už každé malé dítě ví, že ..ehm… je to jako Fermiho paradox…ehm…výpočty ukazují, že je…a on ve skutečnosti není, že ano,..tedy občas….tak se mějte..máme tady Mikulášskou a já se jdu oblékat za čerta….
Jakmile skončil svůj hovor s Anatolem , okamžitě volal šéfovi akademie, a ten zase na vládu. Měl štěstí. Znal premiéra ze zabíjačky v jeho bývalém masokombinátu, takže byl ihned přepojen. Premiér Alexandr Dědič byl pragmatik. Zjevně nebyl překvapen. Byl na jisté možnosti nepředvídatelného vývoje na nebi upozorněn šéfem skupiny pro boj s konspiračními teoriemi, Jaroslavem Plácalem, který velel oddělení monitorující konspirační weby a leccos se doslechl…Okamžitě reagoval. Pane profesore, tohle se nikdo nesmí dozvědět! A to, že nám Měsíc zmizel, nikdy neprozradíme! Nikdy!
Domluvil s Rýpalem a zavolal na sekretářku přes pootevřené dveře: Volejte Voloďu!
Voloďu dobře znal ještě ze společného letního výcviku spřátelených rozvědek, takže nemusel dlouho čekat. Izvini Voloďo, ale zjistili jsme, že…..
Za chvíli již drnčel červený telefon v Oválné pracovně bílého domu. „Slezte z toho lustru, Donalde, vidím Vás“ zněla první slova Vladimíra Vladimiroviče…..pak oba muži propukli v nezadržitelný smích…..ty mě tím vždycky dostaneš Voloďo, mám tenhle film moc rád, bývalá žena mi ho dala na VHS kazetě k narozkám..hlavní hrdina mi strašně připomíná mě, když jsem byl mladý…Gaudelka ES tý Es Kvažkovitzeebuad….oběma začaly téct slzy smíchu…hýkali smíchy a nemohli to zastavit…Náhle si Vladimír uvědomil, proč volá…Donalde, teď něco vážnějšího…. Někdo nám ukradl měsíc! Nám? Snad nám? Tedy z tvého východního pohledu „vám“..ale…cože?!!!
Jen co položil červené sluchátko, okamžitě popadl svůj služební IPhon a Tweetnul: „Okamžitě mi zavolejte Smitha!“
Agent Smith byl spojkou mezi Bílým domem a Velmi Zvláštní Službou, která měla především za úkol dohlížet na Prezidenta, aby nevybočil z Paradigmatu. V podstatě neměl za posledních pár volebních období moc práce, neboť všichni pochopili, co se po nich chce a nijak zvlášť „neblbli“. Smithovi jen trochu nervózně pocukává levý koutek úst při vzpomínce na Billa, který měl delší vedení a nevzpomněl si, že sám podepisoval rozpočet na program výroby Balónků štěstí a po jejich hromadném vypuštění požadoval od VZS vysvětlení, zda nemají informace o příletu mimozemských civilizací. Ještě dnes se Smithovi dělá nevolno, když podrobně instruoval Moniku, jak má ochránit současné Paradigma….naštěstí Bill pochopil, i když mu, pravda, trochu musela pomoci Hillary..Smithovým zachmuřeným obličejem prosvitl záblesk úsměvu. Vzpomněl si totiž, jak jednou přišel ráno Bill do práce s monoklem pod okem a celý týden nechtěl sundat černé brýle. Jo Hilary, s tou by se spolupracovalo! To tenhle chlapík je těžší oříšek…vtom mu zabrněl prezidentův tweet v kapse…
Tak tahle informace je odteď přísně tajná! Zavelel Smith a vytrhl Donaldovi z ruky jeho telefon, na kterém se prezident chystal právě zveřejnit následující tweet: Where is the moon? Ale já mám na telefonu skvěle rozehrané kuličky a…Mlčte! Zahřměl Smith a hodil telefon do akvária s japonskými robotickými rybkami, které tam před loňskými Vánocemi nechala dovézt Donaldova žena. Když ale viděl Donaldův smutný pohled, objevil se v jeho ostře řezané tváři záblesk soucitu. V pondělí si můžete jít nafasovat nový. Přišly nové modely. Teď má ale paní ze skladu dovolenou. Myje doma okna na den Díkuvzdání. Tak dobře, špitl Donald…ale co budeme dělat s tím Měsícem? Tedy bez něj? Vždyť to snad každý musí…..To nechte na nás pane prezidente. S tím už máme své zkušenosti! Pravil Smith, zvedl telefon a ještě mezi dveřmi do něj ostře zvolal: „ Spojte mě s práškovacím oddělením!“ A zavolejte TV Barrandov…Sukup..chef! O.K…end Dojčebank.
A jak to dopadlo? Nejprve bylo dva týdny pod mrakem. Po celém světě byl zaznamenán zvýšený počet průletů letadel po jakýchsi záhadných drahách. Křížem krážem. Lidé si také všimli, že letadla mají nějak divně seřízené motory, silně se z nich totiž kouřilo. To je ale nijak neznepokojovalo, neboť si několik významných televizních společností pozvalo do debaty profesora Rýpala, který rozmetal na kousky konspirační teorie o divně kouřících letadlech s poukazem na studii vědců z Univerzity ve Světlé nad Sázavou. Lidé byli uklidněni jeho tvrzením, že zmizení Měsíce je zcela normální jev, který se opakuje vždy po stodvacetitřech miliónech let a popsal ho docent Bobeš Malý ve svém díle „Delunarizace v dějinách dinosaurů“, které je všem akreditovaným vědcům z ředitelství Akademie věd přístupné každý sudý čtvrtek v prosinci vždy od 23. hodiny v archivu Akademie.
A Anatol? Ten přišel o grant, teplé místečko ve hvězdárně a nakonec i o rozum. Přes přesvědčivé argumenty všech televizních stanic a politiků celého světa neustále opakoval, že Měsíc nám zmizel poprvé. Svůj konspirační blud o tom, že až doteď tu Měsíc vždy byl, však nedokázal obhájit. A že měl k tomu dostatek příležitostí! Když byl pozván do pravidelného nedělního pořadu Václava Borovce, nepřesvědčil bývalého ministra financí Koďouska, který ho lehce smáznul argumentem, že „jeho směšné konspirační teorie nemají v současném pozorování oblohy vůbec žádnou oporu“. Stejně tak nepochodil v pořadu Hotel Michaely Bílkové, kde nedokázal přesvědčit pouhých čtyřicet vřískajících pacientů bohnické léčebny na vycházce. A rozplakal se jak malý kluk v pořadu Jana Šmause, když do něj moderátor jen tak lehce, vtipně a přátelsky „zajížděl“ s poukazem na jeho vrozenou vadu řeči.
Prostě, jak z výše uvedeného vyplývá, měl Anatol zjevně psychické problémy, takže jeho pohledům na oblohu rozhodně nelze věřit.
A máme to vyřešené. Že ano???
