Nejsem skalním fanouškem alternativních médií, ani slepým hltačem ideologických korporátních pravd. Snažím se být, pokud možno, nestranným, pozorovatelem. Připouštím, že čím dál více poněkud užaslým pozorovatelem. Natolik ctím svoji vlastní svobodu a důvěřuji sobě samému, že si dovolím věřit svému úsudku. Nevyhýbám se proto žádným informacím. Nečinil jsem tak v době, kdy jedinými alternativními zdroji byli pro mě„Hlas Ameriky“a„Svobodná Evropa“, tedy stanice narušující ideologickou šeď bolševické propagandy, nečiním tak ani dnes. Mám za to, že alternativy ke korporátním mainstreamovým zdrojům dneška i v této zvláštní době nabízejí některé pozoruhodné teorie. Někdy na můj vkus příliš naivní a velmi nepravděpodobné, jindy skutečně hodné pozornosti. Nejen pro profesionální úroveň zpracování a soulad s principy logiky, ale i pečlivému zdrojování a souladu se zdroji jinými. Mimochodem, dosti významné množství tzv. dezinformací se v posledních deseti letech bez mrknutí oka mainstreamu, který, jakoby si, jinak ostražitý, právě v tuto chvíli vyndával balvan z oka nebo zavazoval tkaničku, ukázalo pravdivými. Jak s těmito informacemi nakládají velká média? Nacpou je všechny do jednoho velkého pytle, aniž by se obtěžovaly rozlišovat pravděpodobnost a úroveň teorie o placaté Zemi a pravděpodobnost a úroveň studií renomovaných vědců o rizicích souvisejících s očkováním MRNA vakcínami, podložené oficiálními statistickými daty a dubovou holí mydlí všechno, co je v pytli a ještě se tomu smějí.
Možná se mýlím, ale zdá se mi, že jsou určité oblasti života a některé otázky, které jsou součástí proměnných celosvětových megakampaní, v nichž je každý odlišný názor, lépe řečeno každý autor tohoto názoru, bez diskuze a polemik stržen na zem a je mu uštědřeno pár výchovných ran, aniž by se vedlo nějaké zvláštní dokazování o možné pravdivosti jeho tezí.Že by pak zuřiví útočníci připustili, že se autor může jednoduše a naprosto lidsky mýlit, či, že ani oni vlastně žádnou pravdu nezkoumali, ani se o to nesnažili, tak to ani náhodou. Ten, kdo nehlásá velkými médii podporované pravdy, je stejnými, snadno předvídatelnými, médii, brutálně dehonestován v článku a poté předhozen do diskuze pod článkem, kde je napaden zvláštními roboty, kteří používají ve všech zájmových tématech obdobných taktik. Nejagresivnější zastánci „správných“ názorů se pak s neochvějnou pravidelností dlouhodobě drží na předních místech „diskuze“.
Aniž bych měl ambice přiklánět se k pravděpodobnosti různých verzí, neboť je mám většinou, zprostředkované, nemohu mlčet ke způsobu komunikace, na který si, bohužel velmi rychle, zvykáme a už se mu ani nedivíme. Viděl jsem nedávno archivní pořad z 90. let minulého století, v němž si známý a dodnes působící moderátor dobíral pána, který přicházel s hodně kontroverzním tématem. A i když měl pána za „blázna“, kladl mu opravdické otázky a nechal ho mluvit! I když se pak po odpovědích malinko ošíval, nechal úsudek na divákovi! Jak by to asi vypadalo dnes? Ten samý moderátor by nebožáka ani nepustil ke slovu a nenechal ho ani nadechnout, natož promluvit. Vyzkoušel by si na něm svůj břitký humor a za každým jeho bezvadným fórem by duněl virbl a muzika hrála tuš. To, aby pozvaný host nebyl slyšet. Následně by v renomovaných médiích vyšly recenze, jaký je moderátor skvělý chlapík a jak to tomu pitomci nandal.
Proč mi toto téma přišlo do cesty právě v tuto dobu? Třeba nastala chvíle, kdy bychom se měli zastavit, vzpamatovat se a říci: „Moment!!! Kam jsme to vlastně zašli? Žijeme snad ještě ve státě, který oficiálně ctí řadu svobod, včetně svobody projevu? Nebo už ne? Nebo už množství důvodů pro omezení těchto svobod převážilo svobody samotné? Jak se to chováme k názorové odlišnosti, která jediná může, poté, co je promleta v kotli různých názorů, tvořit pravdu?“
Nechť je tedy konec svobod vyjádřen veřejně změnou Ústavy, ať víme, na čem jsme. Jsou lidé této země považováni za naprosté hlupáky, kteří nejsou schopni posoudit, kdo za co stojí? A pokud si to vy, kdo o tom rozhodujete nebo pouze papouškujete pokyny jiných, myslíte, řekněte nám to přímo do očí! A deklarujte to zákonem: „Lidé této země! Jste tak pitomí, že vám za vaše peníze musíme vytvořit zvláštní úřady, které vás budou chránit před jinými názory (dezinformacemi), kterým byste, vy volové, nejspíš uvěřili.“
Nejsem ten, který by si komukoliv dovolil radit jak a co psát, přesto nabízím jeden malý test. Představte si autora, který píše něco, s čím nerezonujete, nebo co jste podle vašeho zadání povinen odsoudit. A pohlédněte sám na sebe a na svůj text jeho očima. Jak vám bude? Namítáte, že ten, kdo má jiný názor je člověkem s nižšími světskými, či universálními právy? Opravdu? Je to stejná bytost jako vy! Jen ho tak teď nevidíte.
Vážení páni a vážené dámy, vážené bytosti všech dnes oficiálně uznávaných pohlaví. Respekt! Ano!To je to slovo, na které jsme zapomněli. Trpíme naprostou ztrátou respektu jednoho k druhému, natož k jeho názoru a k jeho právu takový názor mít, zastávat ho a šířit ho.
Tím nehodlám nikoho kárat, neboť universální zákony v čele se zákonem svobodné vůle a zákonem přitažlivosti bez všeho dovolují i to, abychom respekt jednoho k druhému ztratili. Jaký je to rozdíl, že? Jen je dobré mít na paměti, že kromě zákona svobodné vůle platí i universální zákon přitažlivosti. Ne-respektem tvoříme ne- respekt. Pokud něco nepochopíme, je nám to ukázáno z opačného úhlu pohledu. Pokud tedy uštědříme někomu bezohledně jednu holí, nedivme se, že brzy přistane na zádech i nám. Nikoliv jako trest, ale pro pochopení, jaké to je.
Proto raději namísto arogantních výkřiků o dezinformátorech, dezinformacích a konspiračních teoreticích zkusme používat slova, „nevěřím“, „nesouhlasím s tvrzením“, „považuji za málo pravděpodobné“, nebo „nepravděpodobné“. Je to tak těžké? Už jenom proto, že pravda je někdy mrška, která se dlouho schovává a často dovede překvapit, i když jsme o opaku sebevíce přesvědčeni. Koukněte třeba na Galilea, anebo se mrkněte do archivů tzv. dezinformační scény za posledních 10-15 let. A pokud jste to dosud neudělali, budete možná překvapeni, o kolika dezinformacích byla veřejnost renomovanými informačními kanály dezinformována. Možná, že jenom jejich omylem nebo kvůli nedostatku relevantních informací. Kdo ví?
Radek
