Poslední dobou se nám tady na této Zemi objevila taková jedna nepěkná věc. Zdá se, že nás lidí nějak moc přibývá. Až tolik, že už nevíme kudy kam. A co teprve naše chování k matičce Zemi, bez které bychom byli ničím? Nevybíravá a bezohledná těžba, betonování, odpady, brutální devastace moří, bezhlavé kácení pralesů, ničení prakticky všeho, co z planety vyrůstá nebo je její součástí. Obracení přirozeného proudu vesmírné energie a jeho využívání čistě pro svoji vlastní individuální potřebu, milionkrát znásobenou chamtivostí a touhou po moci a zisku. Čím více lidí, tím více škod a rychlejší cesta k zániku. Zkrátka, řežeme si pod sebou větev čím dál tím rychleji. Vznikají zvláštní paradoxy. Kdekdo cítí, že se události tak nějak vymkly z rukou, málokdo si je však vědom své síly vývoj měnit. A teď opravdu nemyslím inženýrské zásahy do populace, z nichž jsou alternativní scénou obviňovány tajemné a skryté či poloskryté mocné síly tohoto světa. Mimochodem, systémově programované společenské, medicínské, enviromentální, hospodářské a politické trendy, které jsou právě teď roboticky tvrdošíjně a nevybíravě vnucovány světové populaci, takovým nekalým záměrům dost nasvědčují.
I když to bude znít mnohým nelogicky, umělá snaha o tzv. depopulaci či zotročení planety se nás však vůbec nemusí dotknout. To za předpokladu, že změníme svůj pohled z nevědomého na vědomý a nahlédneme na problém z nejvyššího úhlu pohledu.
Čímpak jsme si asi jako lidstvo zasloužili současný stav? Samozřejmě, že neúctou a nepokorou k univerzální harmonii, k rovnováze, která je základem udržitelného života ve všech jeho podobách a kdekoliv ve všech vesmírech, které jsou součástí našeho Bytí. Když se v přírodě přemnoží škůdci, narodí se více predátorů. Příroda si přece vždycky najde cestu, jak rovnováhy dosáhnout. Pokud se ovšem neobjeví tzv. samozvaný pán tvorstva, člověk, nejlépe všemi mastmi pomazaný VĚDEC s obrovským egem, který se rozhodne absolutní univerzální rovnováhu svou miniaturní, leč pyšnou hlavičkou vylepšit. Napravit božskou dokonalost svými vědeckými ambicemi. A tak, pokud, namísto škůdců, roste geometrickou řadou počet obyvatel na planetě, zatímco zcela přirozeně klesá porodnost, člověk vymýšlí vše proto, aby zákon rovnováhy obešel a snaží se mít děti stůj co stůj. A dosáhne svého cíle. Za každou cenu. Sláva! Babička s dědou jsou šťastní a přestanou klást neustále ony otravné dotazy, kdy už konečně budou dědou a babičkou, sousedce se uleví, neboť sama se třemi dětmi nesnesla pohled na poklidně žijící bezdětný pár, ředitelka místní mateřské školky už pomalu chystá skříňku s obrázkem medvěda, či duhového míče.
Ale co rodiče? Byli opravdu zralí na to mít dítě a vést ho k dospělosti a samostatnosti? Opravdu to z duše chtěli? Ne kvůli babičce, sousedce, kamarádce a ségře, ale kvůli sobě? Opravdu cítili, že jsou vědomě schopni odevzdat část svého života, omezit vlastní identitu a přenést se na mnoho let do dětského světa? Skutečně chtěli své vlastní ambice a svou vlastní tvorbu zcela podřídit obrovským potřebám svých dětí? Na tuto otázku se samozřejmě nesnadno po pravdě odpovídá. Společností koluje řada klišé, které brání přiznat, že řada rodičů na svoji roli připravena není a pokud by jednali skutečně z duše, rozhodli by se raději pro vlastní bezdětnou cestu a vlastní bezdětnou tvorbu nebo by raději rodičovství o pěkných pár let odložili. Rozhodne-li se proto někdo pro to být opravdovým rodičem, měl by své rozhodnutí opravdu a ze všech možných úhlů pohledu zvážit a rozhodnout se zcela svobodně. Možná bychom koukali, jak rychle se nám vyprazdňují porodnice a školy. A nikoho to nebolí. Pokud už totiž věnují vědomí rodiče tomu zlomku narozených pozornost, stojí to za to a přivedou ho k dospělosti zcela připraveného na život a vědomého. Nepředají mu své programy sebedestrukce a boje se sebou samými a ani on pak nemá potřebu ničit, bojovat, ovládat a kořistit z jiného nebo z planety.
Svobodné rozhodnutí kdy, s kým a zda vůbec budu rodičem, je tedy tím klíčem, který během několika málo generací zcela přirozeně a bez bolestí napraví běh tohoto světa. Můžeme ho nazvat vědomým rodičovstvím, které společně s vědomým přístupem v ostatních oblastech života změní zcela život a jeho vnímání a prožívání na této planetě. A to bez jakýchkoliv inženýrských zákroků psychopatických bytostí, které stále ještě nepochopily, že jsou pouhou součástí daleko vyššího řádu, jenž má svá vlastní dokonalá a nezměnitelná pravidla. A mimochodem, proti větru nenamočí ani předseda Světového ekonomického fóra, ani všichni ti Gatesové, Rotschildové, Rockefellerové, všechny ty Uršuly nebo jak se jmenují, ani ony ještě tajemnější a skrytější, mocí posedlé bytosti, existují-li vůbec. Přes zákon rovnováhy totiž nejede vlak!
Radek z webu „Čisté listy“
